X
Ucho rozeznává miliony různých zvuků, od ptačího cvrlikání až po houkání sirény. Jak zvuk vnímáme a kde končí možnosti našeho sluchu?
2019-09-11

Štítky

Kolik zvuků najednou slyšíme?

Lidské ucho je pozoruhodně zdatný orgán. Člověk je schopen slyšet zvuky o frekvencích v poměrně širokém rozsahu a díky inteligenci umíme rozpoznávat zvuky mnohem lépe než ostatní živočišné druhy. Kde ale možnosti našeho sluchu končí a kolik zvuků najednou můžeme slyšet?

Mnozí z nás pokládají zdravý sluch za naprostou samozřejmost. To je normální, jen zřídka se pozastavujeme nad tím, jak sluch nebo například zrak funguje. Spíše se soustředíme na to, co slyšíme. Audiologie, zpracování a vnímání zvuku je ale velmi rozsáhlý obor. Stále existuje více nezodpovězených než zodpovězených otázek a neustále se dozvídáme novinky o tom, jak s ušima spolupracuje mozek. Než se dostaneme k problematice zpracování zvuku mozkem, měli bychom porozumět tomu, jak fungují samotné uši.

Anatomie lidského ucha

Na rozdíl od očí a nosu se ucho skládá z mnoha pohyblivých částí. To znamená, že se v něm může spousta věcí „porouchat,“ ale také to dokazuje, že je lidské tělo perfektně sehrané. Vnitřní ucho je sice jen velmi těžko viditelné, máme se o něm ale pořád co učit. Zde je základní přehled ucha a jeho částí:

• Ušní boltec – toto je nejviditelnější část ucha. Kvůli tvaru a špatné pohyblivosti působí ve srovnání s ušima ostatních savců velmi primitivně, ale těžko byste hledali lepší nástroj pro zachytávání zvukových vln a předávání dále do zvukovodu.

• Vnější zvukovod – tudy musí zvuk projít, aby se dostal k bubínku.

• Ušní bubínek – je pružná membrána, která rozděluje vnější a střední ucho. Zvuk, který k bubínku dorazí, jej rozechvěje.

• Ušní kůstky – díky chvění těchto tří kůstek – kladívka, kovadlinky a třmínku – postupuje zvuk dále do vnitřního ucha. Jsou uloženy ve středním uchu.

• Eustachova trubice – je trubice, která spojuje nosohltan a uši. Umožňuje vyrovnávání tlaku na obou stranách bubínku, díky čemuž pořádně slyšíme.

• Labyrint – existují dva typy labyrintu: kostěný a blanitý. V kostěném labyrintu spánkové kosti je uloženo vnitřní ucho a kopíruje blanitý labyrint vyplněný tekutinou zvanou endolymfa. Labyrint se skládá z dalších tří částí: hlemýždě, vestibulárního orgánu a polokruhovitých kanálků.

• Hlemýžď – toto je spirálovitý orgán hustě pokrytý mikroskopickými vlákny a vyplněný endolymfou. Vibrace způsobené zvukem rozechvívají vlákna různými způsoby a na základě toho jsme schopni rozeznávat výšku nebo hlasitost zvuku.

• Vestibulární orgán – sestává z vejčitého a kulovitého váčku. Tento orgán je zodpovědný za vnímání rovnováhy.

• Polokruhovité kanálky – mají na starosti také rovnováhu. Kanálky se skládají ze tří dutých smyček, které jsou na sebe vzájemně kolmé. Každý kanálek vnímá pohyb v jiné ose.

• Sluchový nerv – je součástí sluchově rovnovážného nervu (VIII. hlavový nerv) a přenáší zvuk z hlemýždě do mozku.

Jak ucho funguje

Seznámili jsme se se základními částmi ucha, takže můžeme přistoupit k tomu, jak ucho funguje. Ač je to neuvěřitelné, téměř každý z výše uvedených orgánů má pro správnou funkci sluchu zásadní úlohu. Existují různé typy ztráty sluchu podle toho, který sluchový orgán je poškozený. Naše uši se vyvinuly tak, aby fungovaly v dokonalé souhře, ale kvůli mnoha částem je zde velký prostor pro choroby a poškození. I přesto mnoho z nás do jisté míry slyší celý život, což znamená, že se ucho tak snadno nedá a dobře zachovává svou schopnost.

Zvuk se přenáší látkovým prostředím (např. vzduchem) v podobě zvukové vlny. Zvuková vlna je zachycena boltcem, který ji pošle dál do zvukovodu a k bubínku. Bubínek se rozvibruje, což rozhýbe kůstky středního ucha, které zvuk zesílí a předají do hlemýždě.

Jakmile se vibrace dostanou až k hlemýždi, začne je mozek zpracovávat. Vibrace s vysokou amplitudou jsou zpracovány jako hlasitý zvuk, naopak nízká amplituda značí tichý zvuk. Vlákna pokrývající hlemýždě zpracovávají výšku zvuku a různé nuance. Jelikož má hlemýžď spirálovitý tvar, některé zvuky se dostanou hlouběji do orgánu. Roztříděné zvuky stimulují několik částí hlemýždě najednou. Hlemýžď je nejdůležitější orgán pro zpracování zvukové vlny do srozumitelného formátu: nervového signálu. Zpracovaný zvuk putuje do mozku sluchovým nervem.

 

 

 

Nyní můžeme přistoupit k dalšímu kroku pro lepší porozumění vnímání zvuku: psychoakustice.

Co je to psychoakustika?

Psychoakustika je vědní obor, který se zabývá výzkumem vnímání zvuku. Mozek má na starosti vnímání a identifikaci zvuku, což je dost složitá a variabilní záležitost. Zvuk může způsobit fyziologickou nebo psychologickou reakci a psychoakustika zkoumá, proč a jak mozek reaguje na zvuky. Víte, proč Vám občas z hudby naskočí husí kůže? Psychoakustika prozatím také ne, ale usilovně pracuje na tom, aby zjistila, jak a proč na nás zvuk (včetně hudby) působí.

Psychoakustika se také zabývá zásadní otázkou: kolik zvuků najednou můžeme slyšet? Otázka je hodně záludná, protože záleží na mnoha faktorech. V místnosti plné lidí slyšíme technicky vzato všechny najednou. Zvuk může splývat do jediného šumu, ale v podstatě slyšíme všechno zároveň. Psychoakustika se ale zabývá tím, jak zvuk posloucháme. Slyšet můžeme mnoho zvuků najednou, posloucháme ale jen několik z nich.

Například najednou slyšíme tikot hodin, něčí kroky, vanoucí vítr, rádio, někoho, kdo si s ním pobrukuje a vlastní dech, posloucháme ale jen několik z těchto zvuků. Naše uši neustále zachytávají zvuk, i když si to neuvědomujeme. Psychoakustika zkoumá, jaký zvuk aktivuje myšlenkové rozpoznávání a jak reagujeme na okolní svět. Jsme teprve na počátku porozumění tomu, jak funguje mozek a jak slyšíme.

Pokud se Vám článek líbil a dozvěděli jste se něco nového, můžete se zde přihlásit k odběru novinek. Každý měsíc přinášíme rady, průvodce a novinky ze světa audiologie. Lépe porozumíte zdraví sluchu i jeho ztrátě. Ve světě sluchu je pořád se co učit, proto se snažíme přinášet novinky každému, koho tento svět zaujal.

Přihlásit se k odběru novinek